Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky

Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky
když jsem před tím posnídal trošku teplé žemle
a v dáli mě zdravila svými větvi jasan
vždacky takhle po ránu s přírodou si řvu!

Jipijipijipijou….jipijipijipijou….elois…elois

Onehdy sem po ránu točil klikou rumpálu
když jsme před tím posnídal trochu teplé vánočky
a v dáli mě zdravila svými větvi jedle
vždycky takhle po ránu s přírodou si jásám!

Jipijipijipijou….jipijipijipijou….elois…elois

Nesmrtelná píseň dua Š+G mi vždycky zvedne náladu. A když je mi ještě hůř, tak si dám jejich pasteveckou.

Popásal jsem letos ovce
Ovčákem mi svěřené
A to přímo na vozovce
Nepořádně změřené
A tak díky nedbalosti
Když kol auto přejelo
Zbyly z ovcí jenom kosti
Což se státi nemělo

Ale ne vždy zabere. Zvlášť, když myslím na nějakou paní, dívku či slečnu. To se mi vždycky vybaví krásná Miluška Voborníková a nesmrtelný duet s Jirkou Grossmannem.

Chtěl bych tě pozvati jednou
Na vycházku vlastivědnou
Která skončila by se v lese

Nad tímto návrhem věru
Byť by byl pronesen v šeru
Se slušná dívka votřese

A od krásné Milušky už není daleko k zádumčivosti a touze se schoulit v něčím klínu.

Jako kotě si příst a víčka mít zavřená
Únavou
Málo je míst kde staré lásky naráz
Uplavou
Jedním z nich je náruč tvá
A tudíž máš už znát
Že jak kotě si příst a víčka mít zavřená
Chtěl bych rád

Děkuji Vám, pane Jirko Grossmanne, vždycky mi to pomůže.

 

Jiří Grossmann, 20.7.1941-5.12.1971
člověk, který dokázal potěšit za svůj nespravedlivě krátký život nesmírnou spoustu lidí
na jeho humoru jsem vyrůstal a jsem mu za to vděčný

Příspěvek byl publikován v rubrice Pro radost. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>