Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky
když jsem před tím posnídal trošku teplé žemle
a v dáli mě zdravila svými větvi jasan
vždacky takhle po ránu s přírodou si řvu!
Jipijipijipijou….jipijipijipijou….elois…elois
Onehdy sem po ránu točil klikou rumpálu
když jsme před tím posnídal trochu teplé vánočky
a v dáli mě zdravila svými větvi jedle
vždycky takhle po ránu s přírodou si jásám!
Jipijipijipijou….jipijipijipijou….elois…elois
Nesmrtelná píseň dua Š+G mi vždycky zvedne náladu. A když je mi ještě hůř, tak si dám jejich pasteveckou.
Popásal jsem letos ovce
Ovčákem mi svěřené
A to přímo na vozovce
Nepořádně změřené
A tak díky nedbalosti
Když kol auto přejelo
Zbyly z ovcí jenom kosti
Což se státi nemělo
Ale ne vždy zabere. Zvlášť, když myslím na nějakou paní, dívku či slečnu. To se mi vždycky vybaví krásná Miluška Voborníková a nesmrtelný duet s Jirkou Grossmannem.
Chtěl bych tě pozvati jednou
Na vycházku vlastivědnou
Která skončila by se v lese
Nad tímto návrhem věru
Byť by byl pronesen v šeru
Se slušná dívka votřese
A od krásné Milušky už není daleko k zádumčivosti a touze se schoulit v něčím klínu.
Jako kotě si příst a víčka mít zavřená
Únavou
Málo je míst kde staré lásky naráz
Uplavou
Jedním z nich je náruč tvá
A tudíž máš už znát
Že jak kotě si příst a víčka mít zavřená
Chtěl bych rád
Děkuji Vám, pane Jirko Grossmanne, vždycky mi to pomůže.
Jiří Grossmann, 20.7.1941-5.12.1971
člověk, který dokázal potěšit za svůj nespravedlivě krátký život nesmírnou spoustu lidí
na jeho humoru jsem vyrůstal a jsem mu za to vděčný