Nebe, peklo, ráj

Motto:
Umře hříšník a přijde do pekla. Hned u brány se ho ujme usměvavý, žoviální ďábel a ptá se, do kterého oddělení by chtěl přijít a protože trochu zmatený hříšník neví, vezme ho na exkurzi. Otevře první oddělení, kde probíhají nevázané sexuální orgie – všude nádherné ženské, souloží se ve všech myslitelných pozicích a počtech – a všichni chlapi jsou neustále při síle, nikdo se nikdy neunaví. „Tady jsou záletníci“, vysvětluje ďábel a vede nováčka do dalšího oddělení, kde zase probíhá velkolepý flám. Všichni pijí, sklenice nejsou nikdy prázdné a oni se nikdy neopijí. „Tohle je peklo pro pijáky“, říká ďábel. Otevře dveře do další části, kde se zase holduje hazardu – karty, ruleta, kostky, a každý stále vyhrává. „To je oddělení pro hráče“, povídá ďábel. A jdou tak dál a dál. Pak otevře poslední dveře – a za nimi peklo, jak se o něm vypráví – rohatí čerti přikládají pod kotle, píchají nebohé hříšníky vidlemi, všude ve rozléhá křik a nářek trýzněných. „Tohle je peklo pro křesťany“, provídá ďábel. Pokrčí rameny a skoro omluvně dodá: „Voni to tak chtěli…“

Mám takový malinkatý sen. Jsem zase malý kluk, je mi pět let a právě jsme se přestěhovali do Poruby. Je časné letní ráno, slunce je ještě schované za haldami a ticho nočního města přerušují jen ojedinělé trylky ranních ptáků. Jdu s babičkou a dědou polní úvozovou cestou od sídliště kolem bývalého statku dolů. Dolů, k Bytostavu, kde na nás už čeká nasvícená lokálka. Průvodčí zapíská, tramvaj zacinká a za typického hukotu převodovky se rozjížíme do potemělého Svinova. Míjíme setmělé Slunko, s ohlušujícím pískáním projížíme rozmáchlým obloukem u kostela, ze tmy se na chvilku vyloupne budova mojí školky. V další okamžiku za náma mízí parčík a před námi se rozevírají majestátní budovy nádraží místní dráhy. Z vlakového nádraží se v nesmělém úsvitu zvedají kotouče kouře, ozývá se pronikavé pískání parní lokomotivy. Na opuštěném nástupišti stojí výpravčí a netrpělivě nás pohání. Přitisknu nos na okno a pomalu se supěním opouštíme nádraží. Najednou pod našimy koly zaduní most přes Bečvu a vjíždíme do sluncem zalitého Přerova. K mému velikému smutku nám odpojí krásnou parní lokomotivu. Ale moc dlouho nesmutním, protože kolem okénka se mihne zelená Bobina. A za chvíli mohutné škubnutí a dunění kol nám dává na vědomí, že opouštíme město.  Za okny se míhá krajina a slunce stoupá výš a výš. Přede mnou se rozvírá majestátní panoráma matičky měst, na chvíli přerušené tmou tunelu. Za chvilku se skřípěním zastavujeme v ohromné dvoraně. Okouzlen stojím a pozoruji neuvěřitelný mumraj lidí a vlaků. Děda mě bere za ruku a jdeme ven před budovu. Přijíždí mohutný Krasin, na tyči vlekoucí ponorku. Kodrcáme se přeplněnými ulice, lidé nastupují a vystupují, jen my jedeme stále dál. Nad námi se tyčí majestání oblouky Negrelliho viaduktu, pod nima se to hemží autobusy. Jdeme na nástupiště a sedáme si do starého autobusu. Nedočkavostí poskakuju, už abychom byli na Mělníku, čeká tam na mě druhá babička. Z jízdy si zapamatuju jenom most přes Labe a už netrpělivě vyhlížím silietu mělnického zámku na kopci. Konečné podjíždíme lanovou dráhu cukrovaru a se supěním vyjíždíme poslední kopec na náměstí. Utíkám dolů ulicí a u žlutých dřevěných vrátek se na mě culí mělnická babička, v ruce drží misku jahodového kompotu. Vedle ní stojí vysoký kudrnatý pán, kterého jsem nikdy neviděl. Poznávám ho na první pohled. Táta. Konečně už jsme všichni spolu a už nás nikdo nerozdělí. Konečně jsem našel svoje nebe.

Ano, peklo i nebe máme takové, jaké chceme. Já už mám své vysněné nebeské peklo, nebo pekelný ráj. A je vlastně jedno, jak tomu říkáme. Ale ještě se tam nechystám, chci mít své nebe tady. A hodně dlouho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jiskření. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Nebe, peklo, ráj

  1. Pingback: Nebe, peklo, ráj | Nostalgická Ostrava

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>